Report z 2. kola nizozemského juniorského mistrovství v motokrosu 🇳🇱

Druhé kolo nizozemské motokrosové juniorky nás tentokrát zavedlo na trať nedaleko města Gemert. Podle videí jsme čekali hodně písku – a to se beze zbytku potvrdilo.

Nizozemský mistrák je pro nás stále novinka, takže jsme byli zvědaví, jak bude vypadat další podnik a jaká bude atmosféra. Tentokrát jsme vyrazili ve větší sestavě týmu CERMEN KTM Racing – Zendulka na 65, Hugo Brant na 85 a Luboš Černý na 50. Už cesta a příjezd probíhaly jinak než minule – v Cuijku nás pořadatel v pátek vykázal do přeplněného kempu, a skončili jsme na dálničním odpočívadle. V Gemertu jsme naštěstí mohli zaparkovat hned u trati, postavit zázemí už v pátek a bez stresu si projít trať. Ta byla větší, hodně zamotaná a opět bez nebezpečných skoků.

Když přejímka, tak žádná…

Zatímco v Cuijku byla administrativa pohodová, v Gemertu nebyla vůbec žádná. Chodili jsme po depu a snažili se zjistit, kde se „checknout“, ale jediné, co jsme slyšeli, bylo: „Máte QR kód? Tak jste v pohodě.“ Nikdo ho ale vidět nechtěl. Nikoho nezajímá, jakou má jezdec přilbu, jakou má homologaci a podobně. Evidentně je zde větší důraz na osobní odpovědnost jezdců a rodičů.

Závodní den: smolná kvalifikace, ale důležité zkušenosti

Sobota nabídla ideální počasí – trochu se ochladilo a zatažená obloha zajistila, že slunce nesvítilo do očí. Trénink se nám ale nepovedl. Vojta vyjel mezi posledními, chytil pomalejší jezdce a dal jen dvě měřená kola. Výsledkem bylo 17. místo v kvalifikaci, které ovlivnilo celý den. Startovat z takového místa bylo složité – trať hned po startu vedla do úzké ostré levotočivé zatáčky a kdo nebyl vpředu, měl smůlu.

Obě jízdy měly podobný průběh. Start kolem 20. místa, v prvním kole Vojta předjel hodně jezdců, ale pak už si držel pozici. V první jízdě ho zbrzdil drobný pád, přesto dojel 10.. Ve druhé jízdě bez pádu, postupně zrychloval a opět 10. místo.

Těžká trať a pořádná dřina

Trať byla už tak náročná, ale do druhé jízdy ji ještě více „zpestřili“ hobby jezdci na velkých motorkách, kteří ji pořádně rozbili. Časy na kolo se zpomalily o 20 sekund, ale i tak se Vojta držel a sbíral cenné zkušenosti. Bylo vidět, že na takovém povrchu mají místní jezdci navrch – hlavně v práci s plynem. Což není překvapení, když jezdí v písku od padesátek.

Zdravotní zabezpečení? Važme si české juniorky

Výsledky nebyly to hlavní – šlo pro nás o ostrý trénink na těžké trati. Ale co nás docela překvapilo, byla úroveň zdravotního zabezpečení. Při závodě třídy 85 jsme byli svědky zranění dvou jezdců – jedno vypadalo docela blbě. Trvalo určitě přes 5 minut, než se z lesa vynořili dva zdravotníci s nosítky. Nikdo neměl vysílačku, mávači byli laxní a jezdci kolem lítali dál v plné rychlosti. Sanitka nebyla na místě, musela se volat. Na českém mistráku by taková situace byla vyřešená profesionálně během chvíle – máme proškolené mávače, čtyřkolky s doktory, sanitku. Když už jsme u toho srovnání, tak v Cuijku, ani Gemertu vůbec nebyly řešeny myčky (ale nebylo to třeba), nebyla elektřina atd. Prostě, po organizační stránce je český mistrák na lepší úrovni.

Závěrem – skvělý trénink a zkušenosti k nezaplacení

Naše dvě účasti v Cuijku a Gemertu byly skvělým tréninkem. Každý, kdo to s mezinárodními závody myslí vážně, by měl do Nizozemska vyrazit. Trénink v písku u nás závod nenahradí. A ještě jedna věc – po návštěvě holandského mistráku si člověk začne víc vážit českého. Organizace, zabezpečení, profíci v depu – to není samozřejmost ani v „motokrosové velmoci“. Škoda toho zdravotního zabezpečení, to jediné by chtělo opravdu zlepšit. Aby to nevypadalo, že se snažím zalíbit současnému pořadateli našeho mistráku – tak to není, rozhodně je co zlepšovat.

Pro nás zatím nizozemský mistrák končí, protože už se blíží první závod mistrovství Evropy… a kde jinde, než v Nizozemsku :-). A pak ME v Dánsku, český mistrák a další výzvy. Jede se dál 💪.

Díky Víťovi Markovi a CERMEN KTM Racing Team, trenérovi Filipu Neugebauerovi, mechanikovi Mírovi Jirákovi a jeho crew a všem kdo nás podporují a fandí.